2004 - 24 hodin Le Mans

Když jsem si pročítal předběžnou startovní listinu letošního automobilového maratónu v Le Mans zaujalo mě na první pohled hned několik věcí. Náš Tomáš Enge, který zde startoval již potřetí za sebou, asi emigroval na Slovensko – měl páteční večer na cílové rovince v kolonce národnost SK i s pěkně vyvedenou vlaječkou našich sousedů, jeden vůz Porsche týmu Freisinger Motorsport „osedlali“ 2 Rusové, kteří měli v zádech štědrého sponzora – firmu Yukos (dnes na pokraji krachu) a na start se chystal podle všeho mistr světa v rallye Collin McRae.

Samotnému se mi do Le Mans letos moc nechtělo, ale když se ozval Michal, nebylo co řešit. Cestovali jsme autobusem sítě Eurolines za velmi solidní cenu. Eurolines asi cítí tlak levných leteckých společností a proto pořádají akce, při kterých cestující může ušetřit na jízdence až 30 % z jízdného. Trošku nám pobyt znepříjemnili změny, které Eurolines udělali oproti minulému roku v jízdním řádu – odjezd tam ve čtvrtek (v loni středa) a  zpět v úterý (v loni pondělí).

klaunský vůz při přehlídce jezdcůJaguar Type C při přehlídce jezdců v centru města v páteční večerJako každý rok při tomto podniku je velkým otazníkem, jaké bude počasí. Při našem odjezdu to nevypadalo zrovna nejlépe. Na hraničním přechodu v Rozvadově se ženili všichni čerti a nám se ohledně dalšího vývoje honily hlavou jen ty nejčernější myšlenky. Naštěstí se počasí včas umoudřilo a po celou dobu našeho pobytu se ukazovalo jen z té lepší stránky. Cesta do Paříže proběhla v pohodě, trošku jsme se prospali a přestávku mezi přestupem, směr Le Mans, využili k pohodové snídani v přilehlém parku u nádraží. Ihned po příjezdu do města jsme nabrali kurs směr autodrom. Tradičně jsme zakempovali v modrém kempu mezi autodromem a letištěm, koupili jsme vstupenky a trošku se zpožděním jsme se vydali speciálním autobusem do centra, kde již probíhala show s představováním pilotů. Zde bylo k vidění hodně z historie automobilového sportu, ale i jeho současnosti. Mezi samotnými posádkami, které jedou na veteránech městem a zdraví se svými příznivci a obyvateli města jsou zakomponovány různé soubory „písní a tanců“, které baví sebe i ostatní (letos např. super dudácká kapela) a do toho se ještě po stejné trase pomalinku sunou členové auto a veterán klubů, aby všem připomněli, jak se která ze značek vyvíjela, co má za sebou, ale kolikrát také ukázali, co je u hlavní soupeř T.Engeho vůz Chevrolet Corvette které nového. Osobně jsem hodně chrochtal u retrospektivní přehlídky vozů PORSCHE. Takhle pohromadě vidět automobily, které pamatují doslova několik generací, je opravdu zážitek. Nebylo to ale jen PORSCHE, k vidění byly i CORVETTY, FERARRI a spousta dalších značek. Po skončení přehlídky pilotů jsme se s Michalem přesunuly do jedné z místních restaurací, kde jsme zahnali dotírající žízeň a pak se odebrali na zastávku autobusu č. 24, který nás zavezl zpět do kempu. Jízda autobusem stála opravdu za to, protože v něm cestovalo z velké většiny anglické přiopilé osazenstvo a jím sborově zpívané chorály (rozeznal jsem jen Žlutou ponorku od The Beatles), by probrali snad i mrtvého.

Lola MG AER v boxechNoc z pátku na sobotu byla opět ve znamení rachejtlí, petard, hlasité hudby a dalších věcí, neodmyslitelně patřících k ukrácení si čekání na následující den D. Naše výprava to měla ještě „vylepšené“ o jednoho z motorkářů, který stanoval hned vedle, a který asi půl hodiny vytáčel svojí silnou mašinu na maximální otáčky a předháněl se v této disciplíně s dalším tyranem, který tůroval svůj stroj na opačném konci kempu – prostě kdo víc … Poprvé jsme byli ještě tolerantní a nechali jsme zoufalce vyřádit. Když však svoje „číslo“ opakoval někdy hodinu po půlnoci a my už spali, prostě jsem to nevydržel a vyběhl na něj ze stanu. Naštěstí měl v tu chvíli více rozumu a uzavřeli jsme rychle smír.

Ráno jsme se probudili do nádherného slunečného dne. Obavy o ráz počasí jsme opravdu měli veliké, protože když už se v Le Mans jednou rozprší, bývá to zpravidla na delší dobu. Kolem 9. hodiny jsme se vydali hledat nějaké sociální vzpomínka na vítězné Audi z roku 2002 v muzeu Le Mans zařízení a zjistili jsme, že je to jako každý rok katastrofa. Po ranní hygieně jsme tedy již zamířili do areálu závodiště. Naším prvním cílem bylo místní muzeum, kde jsme strávili zhruba hodinu a půl a kde byly k vidění opravdové lahůdky. Audi R8, které vyhrálo závod 3x za sebou měl člověk najednou na dosah ruky, stejně tak jako další vozy, které se zapsali do historie závodu. To už se však venku pomalu všechno připravovalo na slavnostní zahájení, které probíhá v prostoru startu a cíle. Opět červený koberec a opět velké hvězdy na něm. Posádky defilovaly mezi tribunami, mechanici ještě do poslední chvíle připravovali a ladili, co se dalo a diváci sledovali velké Rolexky, které se nezadržitelně blížily k šestnácté hodině. Měl jsem to štěstí, že jsem na červeném koberci zastihl i Colina McRae, který svým vystupováním vůbec nepřipomínal mistra světa, ale naopak jeho skromný komentář byl velice sympatický – takhle se chová opravdová hvězda!

výjezd z cílové rovinkyfanoušciStartovní pole čítající 48 vozů se pomalu přesunulo do prostoru startu a cíle a vyjelo do zaváděcího kola. Napětí při příjezdu vozů do šikany před cílovou rovinkou bylo jako každý rok veliké. Safetycar uhýbá do boxů a začíná bitva, kterou na místě a prostřednictvím televize sledují statisíce diváků na celém světě. Závod má jako každý rok svoje favority, ale ani ti si nemohou být v tomto ročníku ničím jistí, protože jsou dána nová pravidla, která jak se nakonec ukáže opravdu zahýbou pořadím a závod zatraktivní. F1050002.jpg (85023 bytes) Nejde teď jen tak vyměnit celou převodovku – musí se opravit na autě. Tak tedy do čela se ihned vrhají všechna superauta Audi R8. V závěsu za nimi jedou další vozy, čekající na sebemenší zaváhání papírově silnějších soupeřů. V kategorii GTS je situace velmi podobná, zde jsme svědky dramatického a dlouho vyrovnaného souboje vozů Ferrari s americkými Corvettami. V kategorii GT si to rozdají týmy, které mají jako sportovní náčiní vozy Porsche 911, které jsou stejně tak jako Audi R8 ve své třídě zárukou úspěchu. Nejde však jen spoléhat na značku a typ vozu, ale musí se k tomu „namíchat“ ta správná kombinace jezdců, kteří dají konečnému úspěchu konkrétní podobu.Porsche 911 a WRTou sobotní večer letošní nejlepší kombinací byla trojice T.Kristensen, S.Ara, R.Capello i když to zpočátku na vítězství nevypadalo. První housle měli podle všech indicií hrát dvě Audiny týmu Veloqx, ale když se hned v úvodu podařilo Alanu McNishovi jednu z nich doslova rozstřelit, zdálo se, že vůz s číslem 8 je již mimo hru. Stíhací jízda po následující „rekonstrukci“ však všechny přesvědčila o kvalitách tohoto výjimečného stroje i jeho posádky (již jen dvojčlenné). Vyškrábat se z úplného dna na pátou pozici v cíli, to je opravdu výkon hodný mistrů volantu. Jak vidno, o dramatické a zajímavé momenty nebyla na trati nouze. Bohužel se mezi nešťastníky zařadili i náš Tomáš Enge se svými spolubojovníky z týmu Prodrive, kteří se po velmi nadějném průběhu celého závodu museli nakonec spokojit „jen“ se čtvrtou pozicí ve své třídě a jedenáctou celkově.

Ferrari 360 ModenaAudi s číslem 5 si jede pro vítězstvíStejně jako minulý rok tu nechci dopodrobna rozebírat celý průběh závodu. Všechno už bylo řečeno a napsáno. Chtěl bych ale znovu poukázat na jeho neopakovatelnou atmosféru. Letos jsem už konečně chtěl vydržet přes noc, ale spánek byl silnější a znovu to nevyšlo. Zato Michal přišel ke stanu po sedmnácté hodině značně „použitý“. Napoprvé, a hned si hodil „čtyřiadvacítku“ J. Okolo trati bylo pro diváky opět připraveno mnoho atrakcí a soutěží. Velmi zajímavé bylo sledovat soutěžící v simulované výměně pneumatik, kde proti sobě vždy soutěžily dvě družstva. Časy těch nejrychlejších nebyly vůbec špatné … stupně vítězů Když už všechno opravdu skončilo a většina kempujících vyklidila pole, nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží další drama. Tentokráte to však nebylo o rychlých autech, ale začínalo EURO 2004. U nedalekého stánku se sešly zhruba dvě stovky fandů (z toho více než polovina Angličanů), kteří si nechtěli nechat ujít přímý přenos utkání Anglie vs. Francie v TV (kterou pohotově majitel stánku nainstaloval na korbu jedné z dodávek) a proto obětovali celý jeden podvečer a zůstali. Bitva to byla strhující. Dlouho se radovali Angličané a obsluha ze stánku (jedni vyhrají a oslaví, druzí vydělají J), ale vítr z plachet jim nakonec (90. minuta) všem vzal Zidane, který upravil skóre na 2:1 pro Francii. Následovala sprška sprostých slov v angličtině, ale i slova uznání a gratulace na úkor francouzského mužstva a pak už rychle do hajan. O čem že jsem to chtěl psát? … aha 24 hodin Le Mans J   

Karel