|
V roce 2002 se jel na slavném okruhu v Le Mans první ročník závodu historických vozidel Le Mans Classic. Jako jedni z mnoha návštěvníků, jsme mohli na vlastní oči sledovat tuto nádhernou podívanou. Kdo to neviděl tak neuvěří. Bylo proto téměř samozřejmostí, že jsme vyrazili i na letošní druhý ročník.
Druhý ročník se jel 24. a 25. července 2004. Tentokrát jsme vyrazili ve čtyřech - já, Míra, Karel a Aleš. Naše maličkosti můžete spatřit na některé fotografii tady kolem. Ta zásadní změna však byla ve způsobu dopravy. Zatím co ve všech ostatních případech jsme do Le Mans jeli osobním autem a přespávali buď v osobním autě, ve stanu nebo pod širákem, tentokrát jsme měli pojízdný hotel. Bylo to opravdu jako v obýváku na kolečkách. Perfektní vybavení obytného vozu se záchodem, postelí, vařičem a ledničkou plnou piva nám opravdu umožnilo cestovat jako páni. Žádné škrcení v bezpečnostních pasech, ani zdřevěnělé nohy na zadních sedačkách. Chvíli mohl člověk ležet, zdřímnout si, chvíli sedět, dávat si gáblík, vychlazené pivo, číst si, nebo si zahrát karty. Proti domácímu pohodlí chyběla už jen televize.
Vyjeli jsme ve čtvrtek k večeru. Proti obvyklé a nejrychlejší cestě po francouzských dálnicích s vysokým mýtem, jsme zvolili cestu mimo dálnice, která je sice pomalejší, ale podstatně levnější. Navíc s naším pojízdným bývákem, který stejně nejede nijak rychle, nebylo kam spěchat. Naše trasa vedla přes Německo po dálnici A6 a A5 do Štrasburku a déle po silnici N4 na Nancy, Saint Dizier, Vitry a Sézanne k Paříži. Kolem Paříže jsme projeli po objezdu N104 a potom po N20 až do Orléans. V Orléans na N157 a po ní až do Le Mans. Cesta tedy není nijak složitá a i při nevalném francouzském značení se s mapou nedá téměř zabloudit :-). Do Le Mans jsme dorazili v pátek dopoledne po ujetí 1200 km. Ještě jsme si projeli přístupnou většinu trati a hybaj na okruh. Cena se oproti minulému závodu nezměnily a tak vstupné stále dělalo 40 € a parkoviště 10 €.
Hned po vstupu na okruh bylo jasné, že většina zajímavých míst bude vyžadovat další investice. Tak jsme zakoupili za 15 € vstupenku do depa. Ta nám otevřela cestu jednak k depům na závodní dráze, k cílové rovince z druhé strany než jí zná většina návštěvníků, na tribunu nad depy, kde jsme ještě nikdy nebyli a hlavně do všech prostor, kde parkovaly všechny vozy startující v závodě. Každá skupina měla vyhražen svůj prostor. Opět jsme měli srdce až v krku, když jsme z bezprostřední blízkosti prohlíželi všechny ty perly automobilové historie. Před depem u cílové rovinky nám jako na přehlídkovém molu zapózovaly tři Fordy GT. Jedním z nich byl i zcela nový Ford GT s osmiválcovým motorem objemu 5,4 l a výkonu 550 k, který se teprve začal vyrábět. Porovnejte zda je hezčí nová či stará verze.
Taková oprava motoru Jaguaru Typ C, pohled na odkrytování motoru Ferrari 512 M, demontáž zadní osy Fordu GT 40 nebo odkrytý turbomotor Porsche 936 viděné na vlastní oči, vybudí v člověku maximální emoce a touhu se přidat k mechanikům a podívat se tomu drobečkovi hlouběji pod skořápku. Při sledování práce mechaniků je vidět, že majitelé těchto skvostů si svých miláčků hledí s naprostou oddaností a něhou.
Pořadatelé rozšířili období ze kterých auta startovala od roku 1923 až do roku 1978. To znamená že oproti 5 skupinám z prvního ročníku končícím rokem 1975 přibyla ještě 6. skupina vozidel až do roku 1978, zahrnující i vozy Porsche 936 a Renault Alpine. Tím se ještě rozšířilo startovní pole a závodu se zúčastnilo 366 závodních vozů. V každé skupině startovalo 61 vozů. Skupiny byly rozdělena takto: Oproti prvnímu ročníku jela každá skupina pouze 3 jízdy, které ale byly časově delší a byla umožněna výměna jezdců i během jedné jízdy. Každá jízda se jela v délce jedné hodiny. Start závodu byl tradičně v sobotu v 16:00 a konec v neděli 16:00. Závod se jel na celém velkém okruhu Le Mans.
Při bližší prohlídce předků vozů 1. skupiny Bentley, Bugatti, Talbot a Alfa Romeo je krásně vidět, proč se vozům Bentley říkalo nejrychlejší náklaďák. Jeho přední náprava se čtyřmi třecími tlumiči vypadá oproti subtilním nápravám ostatních vozů opravdu jako z náklaďáku. Na travnatých plochách okolo trati měly opět svá vyhražená parkoviště kluby značek Renault, Bentley, Audi, TVR, Maserati, BMW, Datsun, Alfa Romeo, Lancia, Morgan, Jaguar, Austin Healey, Ford, Aston Martin, AC, MG, Matra, Iso Rivolta, Porsche a samozřejmě i Ferrari. Lahůdkou bylo Ferrai Enzzo s jeho 660 koňskými silami samozřejmě v tradiční červené barvě.
Dalšími unikáty značky Ferrari byl typ 250 GT California a nádherný kabriolet 275 GTS NART. Mnoho Ferrari se také postavilo na startovní rošt. Nejstarší byly typy 166 MM a 166 Inter oba z roku 1950. Naopak nejmladší byly typy 365 GTB/4 a 308 GT4 LM z roku 1974.
Přes všechna nej tohoto závodu se dá najít i několik skvrnek, které člověku utkví v paměti. Především je to neúčast některých vozů, které byly ve startovní listině uvedeny. Nejvíce mne mrzí nepřítomnost vozu Porsche 917, který měl startovat ve skupině 5 a vůbec do Le Mans nedorazil. V prvním ročníku startoval, ale zase chyběly vozy Ferrari 512. Tak jsme bohužel ani letos nemohli sledovat reprýzu souboje z filmu Le Mans, Porsche 917 - Ferrari 512.
Další vozy sice do Le Mans dorazily, ale pravděpodobně pro poruchy vůbec do závodu nenastoupily a mohli jsme je obdivovat pouze v depu. Ve skupině 5 vůbec na start nenastoupil Ford GT 40 MK IV, kterého jsme zde viděli poprvé v životě a jeho jízda po trati mohla být velkým zážitkem. Tento typ vyhrál v Le Mans v roce 1967 a se sedmilitrovým motorem to byl vrcholný model vývojové řady GT 40. Také Ferrari 512 S se ukázalo poze v depu a na startu již byly jen dva novější typy 512 M. Na okruhu se také neobjevila Alfa Romeo 33 TT 12 z roku 1974, která měla startovat ve skupině 6, ani BMW 3.0 CSL z roku 1977, které mi připomnělo krásné závody Mistrovství evropy cestovních vozů, které se jezdily ještě na starém okruhu v Brně.
V pozadí za nádherným Jaguarem type C z roku 1953 je vidět ještě nepoškozený Renault 4 CV, který jak ukazuje další foto v tréninku havaroval a do závodu vůbec nenastoupil. Mezi vzácné exempláře jistě patřil i Jaguar type D se startovním číslem 56. Byl to originál vítězného vozu z roku 1955, tenkrát s číslem 6 a jezdci Hawthornem a Buebem. Druhým vítězným vozem účastnícím se závodu Le Mans Classic 2004 byl Aston Martin DBR1, vítěz Le Mans z roku 1957. Úspěch a široká účast v prvním i druhém ročníku utvrdili pořadatele v tom, že nápad pořádat tento závod byl dobrý. Věřme, že druhý ročník založil novou tradici a že závod Le Mans Classic se bude pořádat každé dva roky. Průběh a výsledky v jednotlivých kategoriích:
|
