12. až 13. června 1999 se jel již 67. ročník nejslavnějšího vytrvalostního automobilového závodu na světě 24 hodin Le Mans.

Pro rok 1999 byl závod vypsán ve čtyřech kategoriích, sportovní prototypy – čistokrevné závodní vozy bez střechy s maximálním objemem motoru bez přeplňování 6000 cm³ a s přeplňováním 4000 cm³, kategorie prototypů GT – vozy s uzavřenou karosérií s maximálním objemem motoru bez přeplňování 8000 cm³ a s přeplňováním 4000 cm³, tyto dvě kategorie v podstatě představují vozy F1 s karosérií. Zbylé dvě kategorie jsou kategorie GTS a GT což jsou vozy postavené na základě sériových vozů GT upravených pro závodní použití.

Závod v roce 1999 byl všemi odborníky i fanoušky očekáván s velkým napětím. Na startu se sešla opravdu nebývalá konkurence továrních týmů světových značek. Tovární týmy BMW, Audi a Nissan nasadily své vozy v kategorii otevřených prototypů a tovární týmy Mercedesu a Toyoty v kategorii uzavřených prototypů GT. Šestým kandidátem na vítězství byla americká stáj Panoz s unikátním vozem v kategorii prototypů s motorem umístěným vpředu před jezdcem. Vůz s motorem vpředu naposledy v Le Mans zvítězil v roce 1962. Startovní pole doplňovaly v kategoriích GTS a GT především vozy Chrysler Viper a Porsche 993 a 911 v rukou soukromých stájí. Mezi továrními favority chyběla pouze značka Porsche, která po loňském prvenství neupravila svůj vůz do konkurence schopné podoby a proto se raději do závodu nepřihlásila.

BMW, Mercedes, Nissan a Panoz nasadily vozy s atmosférickými motory o objemu 6 litrů a výkonech 580 až 612 koní. Toyota a Audi zase vsadily na turbomotory o objemu 3,6 litru a výkonu 600 a 560 koní.

V tréninku byly nejrychlejší vozy Toyota, které se startovními čísly 1 a 2 obsadily 1.a 2. místo s nejlepším časem 3:29 minuty, což je průměrná rychlost 233 km/h. Po loňském neúspěchu z důvodu poruchových převodovek se jim dávaly největší šance na vítězství. Jedničkami v týmu Toyoty byli bývalí jezdci F1 Thierry Boutsen a Martin Brundle. Ve třetím voze jela japonská posádka. Největšími soupeři byly německé týmy Mercedes, BMW a Audi. Mercedes také po loňském neúspěchu, kdy jeho vozy odpadly v počátcích závodu pro poruchy motorů, byl v tréninku na 4. a 7. místě s vozy se startovními čísly 6 a 5.

Tým BMW, jehož vozy také v loňském ročníku brzo odstoupily pro závady na podvozku, vyvinul v britské pobočce BMW ve spolupráci se stájí F1 Williams upravený vůz s označením BMW V 12 LMR. Sponzorem týmu byla společnost DELL. V tréninku vozy BMW se startovními čísly 17 a 15 obsadily 3. a 6. místo. V týmu BMW byli také bývalí jezdci F1 J. Winkelhock a J.J.Lehto a v té době trojnásobný vítěz Le Mans Yannic Dalmas.

Tým Audi se objevil v Le Mans poprvé a i když do vývoje vozů byly investovány ohromné částky, při prvním startu se spíše očekávalo sbírání zkušeností, než útok na vedoucí pozice.

Páté místo na startovním roštu obsadila se svým vozem značka Panoz.

Karty byly rozdány a závod mohl začít. Jezdcům přálo slunečné počasí a zaváděcí vůz vyjel se smečkou vozů do zaváděcího kola. Přesně v 16⁰⁰ odbočil zaváděcí vůz před cílovou rovinkou do prostoru depa a všech 45 vozů vyrazilo do závodu. Dvěstě tisíc diváků s napětím očekávalo, kdo se objeví v cíli po prvním kole. V čele jely obě Toyoty, za nimi oba Mercedesy, potom BMW, Panoz a zase BMW. Vedoucí vozy měly jen malé rozestupy.

Vozy mají pouze 90 litrové nádrže a tak již po 40 minutách jízdy zajíždějí nejžíznivější Toyoty do boxů. Toho využívají vozy Mercedes a BMW, které se postupně dostávají do vedení. Rychlou jízdou se po třech hodinách závodu ujímá vedení opět vůz Toyota s číslem 2. Při další zastávce Toyoty v boxu se do čela vrací BMW s číslem 17 s posádkou Lehto, Kristensen a Müller. Přesto, že Toyoty jezdí časy na kolo o 4 sekundy rychlejší, dokáže posádka vozu BMW  udržovat vedení kratšími a méně častými zastávkami v boxech kvůli tankování a výměně pneumatik.

Sluníčko se pomalu sklánělo k obzoru, když na rovince před zatáčkou Indianapolis došlo u vozu Mercedes s číslem 5, za jehož volantem v té době seděl jezdec P.Dumbreck, ke strašlivě vypadající havárii. Mercedes v té době jel na 4. místě, těsně za Toyotou s číslem 1. V rychlosti přes 300 km/h došlo vlivem turbulencí ve vzduchovém stínu Toyoty, ke ztrátě přítlaku přední části Mercedesu, předek vozu se nadzvedl jako když startuje letadlo, vůz vyletěl do výše, provedl několik přemetů a dopadl asi 30 m vedle trati. Naštěstí je tato část trati pro diváky nepřístupná a vůz dopadl na kola. Otřesený jezdec vyvázl bez vážnějších zranění a nehoda neměla mimo zničeného vozu žádné horší následky. 

Protože obdobné problémy byly při tréninku i u třetího vozu Mercedes, který také ztratil přítlak a otočil se na střechu, stáhla stáj z obavy z další havárie svůj poslední vůz ze závodu. Stejně jako loni tedy odcházel Mercedes poražen. Při pohledu na havárii běhá mráz po zádech, co by se mohlo stát, kdyby takto vůz vylétl do prostoru s diváky. Připomínka havárie z roku 1955, kde hrál také Mercedes hlavní roli a zahynulo 85 lidí, je stále děsivá.

Bylo jasné že hlavní boj o prvenství se odehraje mezi vozy BMW a Toyota. U Audi při svém prvním startu dali přednost spolehlivosti před rychlostí, snížili výkon motoru a jejich vozy byly o poznání pomalejší než soupeři.

Ve dvě hodiny v noci, po deseti hodinách závodu, vedlo BMW s číslem 17 před Toyotou s číslem 2, druhým BMW s číslem 15 a další Toyotou s číslem 3. Třetí a čtvrtý vůz již mají na vedoucí vozy ztrátu více než jedno kolo. Toyota č.1 s jezdcem M.Brundlem měla havárii a ačkoliv se jezdec snažil s vozem s proraženou pneumatikou, za gejzíru jisker, doplazit k depu, nepodařilo se mu to a zastavil asi 2 km od boxů. Tím pro něj závod skončil.

Pro manažery stáje Toyota však nemá být špatných zpráv konec. V noci, kdy závod klade na maximální pozornost a soustředění jezdců ohromné nároky, nezvládá při honičce za vedoucím BMW při předjíždění pomalejšího Porsche svůj vůz T.Boutsen, vylétává z trati a naráží ve velké rychlosti do svodidel. Záchranářům trvá dlouhou dobu než dostanou Boutsena z vraku. Obě favorizované Toyoty jsou již ze hry venku a pro BMW se rýsuje dvojité vítězství. Jejich oba vozy jedou na prvních dvou místech. Je však teprve polovina závodu a do konce ještě zbývá 12 hodin.

Ráno, kdy se rozespalí diváci vrací na trať ke sledování závodu, vede vůz BMW č.17 s náskokem 5 kol před 2. BMW s číslem 15 a Toyotou s číslem 3. Na čtvrté místo se spolehlivou jízdou propracovalo Audi s číslem 8. V závodě již pokračuje pouze 29 vozů.

Celé dopoledne pokračuje suverénním vedením vozu BMW, který pravidelně krouží jedno kolo za druhým. Ale ani BMW se nevyhne smolný den. Po odjetých 304 kolech, v pravé poledne, když je u volantu jezdec Lehto, se zasekává táhlo plynu a vůz se řítí plnou rychlostí na svodidla. Jezdec náraz odnesl jen pohmožděným kolenem, ale vůz je dále nepoužitelný. V ten okamžik je v závodě vše jinak. Pro Toyotu svítá nová naděje. V čele závodu je stále vůz BMW čísla 15, ale Toyota číslo 3 je ve stejném kole a má ztrátu pouhých 2:24 minuty. Po 20 hodinách závodu dělí první dva vozy necelé tři minuty. Vůz Audi jedoucí na třetím místě má již ztrátu 5 kol.

U BMW se mohli spolehnout na spolehlivost a malou spotřebu svých vozů. U Toyoty zase spoléhali na větší rychlost. Posádka Toyoty vycítila příležitost a začala zrychlovat.

Tři hodiny před koncem závodu, po zastávce BMW v depu, dělí již oba vedoucí vozy pouhých 50 sekund. Po zastávce Toyoty vzrostl opět odstup na 1:50 minuty.

Před třetí hodinou odpoledne zajíždí Katayama na Toyotě nejrychlejší kolo závodu časem 3:35 minuty což představuje průměrnou rychlost 227,7 km/h. Po zastávce vozu BMW v depu, kdy jsou měněny pneumatiky a tankováno, se snížil jeho náskok před Toyotou na pouhých 22,7 sekundy. Drama vrcholí a nadšení diváci si připomínají rok 1969, kdy vítězný Ford měl před druhým Porsche v cíli náskok pouhých 120 m.

Začíná poslední hodina závodu, Toyota se žene za vedoucím vozem BMW a když soukromý vůz BMW s číslem 18, který je na 5. místě, dvakrát za sebou nepustí Katayamu na Toyotě před sebe, zdá se jako by se vše proti japoncům spiklo. Avšak technika má udělat konec nadějím a potvrdit vítězství pro německou značku BMW. U Toyoty došlo k defektu levé zadní pneumatiky. Jezdec situaci zvládl, ale než se pomalou jízdou dostal do depa, získává vůz BMW číslo 15 s posádkou Joachim Winkelhock, Pierluigi Martini a Yannick Dalmas rozhodující náskok téměř dvě kola a ten již dotáhne do vítězného konce. Celkem vítězná posádka ujela 4968 km. Druhé místo obsadila Toyota a třetí a čtvrté místo vozy Audi. V kategorii vozů GTS vyhrály suverénně vozy Chrysler Viper. Do cíle dojelo pouze 22 vozů.

Tak skončil jeden z nejhezčích a nejnapínavějších závodů v historii Le Mans. Svého prvního vítězství se dočkala zcela po zásluze automobilka BMW a Yannick  Dalmas  dosáhl již svého čtvrtého vítězství a zařadil se tak mezi pět nejúspěšnějších jezdců v historii.