Do kalendáře závodů v roce 1970 se vrátil závod 6 h Watkins Glen a mistrovství se tedy skládalo z deseti závodů. Pro mistrovství se započítávalo sedm nejlepších výsledků. Již na počátku roku bylo zcela jasné, že hlavním favoritem bude značka Porsche se svým typem 917, který prošel inovací karosérie a motoru. Karosérie dostala zcela novou záď a výkon motoru byl zvýšen na 425 kW. Na zatáčkovitých tratích se naopak počítalo s hbitými Porsche 908. Zároveň se uskutečnila nová organizace sportovních aktivit značky. Vedení automobilky uzavřelo na rok 1970 smlouvu s Johnem Wyerem, mimořádně zkušeným manažerem, který proslul jako spolutvůrce úspěchů značek Aston Martin a Ford. Tuto stáj Gulf Porsche podporovala olejářská firma Gulf. Druhá stáj Porsche Salzburg vznikla v Rakousku, jako odnož rakouského zastoupení značky.

Ferrari se po loňském neúspěchu svých vozů 312 P rozhodl postavit proti vozům Porsche 917 také sportovní vůz s vidlicovým dvanáctiválcem o objemem motoru 5 litrů. Vyrobil pro homologaci 25 kusů typu 512 S s výkonem motoru 404 kW.

Prvním mistrovským kláním sezóny 1970 byla čtyřiadvacetihodinovka v americké Daytoně. Tam se vozy Porsche 917 utkaly se svými italskými konkurenty Ferrari 512 S. První měření sil vyznělo jasně pro Porsche, který obsadil prvá dvě místa s posádkami P.Rodriguez-Kinnunen a Siffert-Redman. Ferrari byl třetí s posádkou Andretti-Merzario-Ickx. Karta se však obrátila o prvním jarním dnu, kdy v Sebringu zvítězil Ferrari 512 S s posádkou Giunti-Vaccarella-Andretti. Nejlepší Porsche 917 byl až čtvrtý. Další tři Porsche 917 vzdaly pro poruchy. Čest Porsche zachránilo druhé místo vozu 908/2 s posádkou Revson-McQueen. Bylo to první a zároveň poslední vítězství vozu Ferrari 512 S i pozdější modifikace 512 M. V dalším závodě v Brands Hatch obsadily Porsche 917 prvá tři místa. Zvítězila dvojice Rodriguez-Kinnunen. Závod v Monze se měl stát místem odvety stáje Ferrari. V dramatické honičce nakonec opět dvojice Rodriguez-Kinnunen uhájila vítězství před trojicí vozů Ferrari 512 S. V tomto závodě byl také poprvé naostro vyzkoušen nový motor Porsche s obsahem 4907 cm³ a výkonem 440 kW. Zatáčkovité trati na Targa Florio a Nürburgringu vyhrály hbité Porsche 908/3 s posádkami Siffert-Redman a Elford-Ahrens. V Belgickém Spa zvítězila dvojice Siffert-Redman na Porsche 917 před Ickxem se Surteesem na Ferrari 512 S. Nebýt toho že Surtees jezdil kolo o pět sekund pomaleji než Ickx, mohli bojovat o prvenství. V Americkém Watkins Glen obsadily Porsche 917 s posádkami Rodriguez-Kinnunen a Siffert-Redman prvá dvě místa. Teprve třetí byl Ferrari 512 S s Andrettim a Giuntim. I poslední závod se stal kořistí značky Porsche, když na Porsche 917 zvítězili Siffert s Redmanem a druhé místo obsadila Alfa Romeo 33/3.

Porsche získal svůj druhý mistrovský titul zcela suverénně když zvítězil v devíti z deseti závodů. Druhá byla značka Ferrari před Alfou Romeo, Matrou a Chevroletem Corvete.

Vrcholem sezóna byl opět závod v Le Mans, který se jel jako osmý v seriálu Mistrovství světa ve dnech 13. a 14.června. Vynikající výsledky v předchozích závodech pasovaly na hlavního favorita značku Porsche. Na startu stálo z 51 startujících vozů 24 vozů značky Porsche. Mezi nimi sedm vozů typu 917. Tři reprezentovaly Wyerovu stáj Gulf-Porsche. Posádky Siffert-Redman a Rodriguez-Kinnunen měly k dispozici vozy 917 K opatřené novými motory o obsahu 4,9 litru a výkonu 440 kW a posádka Hobbs-Hailwood původní motor 4,5 litru a výkonu 425 kW. Rakouský tým Porsche Salzburg reprezentovali Herrmann a Attwood s červenobílým kupé 917 K poháněným původním motorem 4,5 litru a Elford-Ahrens s dlouhým Porsche 917 L s aerodynamickou zádí a motorem 4,9 litru. Prakticky stejné dlouhé kupé 917 L, ale s motorem 4,5 litru, zapůjčila firma Porsche i stáji Martini Racing a jezdcům Larrousse-Kauhsen. Sedmičku doplňovalo krátké kupé Porsche 917 K se 4,5 litrovým motorem, které v režii finské stáje AAW Aernia Wihuriho pilotovali van Lennep a Piper. Dále startovaly typy Porsche 908 v kategorii prototypů a Porsche 914 v kategorii vozů GT. V tréninku zajela posádka Elford-Ahrens na Porsche 917 L čas 3:19,8 min., což odpovídá průměru 242,695 km/h.

Ferrariho hlavní zbraní byly vozy Ferrari 512 S s objemem motoru 5 litrů a výkonem 404 kW. Jejich posádky tvořili Bell-Petterson, Merzario-Regazzoni, Ickx-Schett, Wissel-Bonnier, de Fierlant-Walker, Posey-Bucknum a Parkes-Müller.

Tři tovární vozy Matra 650 řídily posádky Pescarolo-Beltoise, Brabham-Cevert a Depailler-Jaboille. V továrních vozech Alfa Romeo 33/3 jely posádky de Adamich-Courage a Stommelen-Galli.

Vážným zásahem do tradic závodu Le Mans v roce 1970 byla změna způsobu startu. Typický „start Le Mans“, kdy jezdci běží na začátku závodu přes trať ke svým vozům, byl zrušen. Jezdci nyní již před startem sedí ve svých vozech seřazeni podle dosažených časů v tréninku vedle sebe v podélné ose startovní a cílové rovinky. Toto opatření si vynutila větší bezpečnost jezdců v závodě, aby bylo možno jezdce v klidu a řádně upoutat bezpečnostními pásy.

K tomuto ročníku závodu se váže i velmi významná událost. Závodu se mimo klasifikaci zúčastnil vůz Porsche 908 s jezdci Lingem a Williamsem. Vůz ke startu přihlásila společnost Solar Production Film-SPF, aby natočil záběry ze závodu pro připravovaný film Le Mans. Vůz byl vybaven třemi kamerami, jednou vpředu na kapotě a dvěma vzadu, čtvrtou kameru měl jezdec připevněnou na přilbě. Úkol této posádky byl jasný, před startem spustit všechny kamery, odstartovat co nejrychleji a pak se držet ve vedoucí skupině, jak nejdéle to bude možné. Hlavně dokončit závod, aby bylo natočeno co nejvíce. Úkol byl splněn, posádka dokonce dojela závod na devátém místě, ačkoli zastávky v depu měli kvůli výměně filmů v kamerách mnohem delší než jejich soupeři. Během závodu natočili 40 000 metrů filmu. Natočení tohoto filmu si vysnil a doslova vydupal ze země známý herec Steve McQueen, který byl nejen dobrý herec, ale i výborný závodník. V roce 1970 dojel v Sebringu na Porsche 908 se spolujezdcem Revsonem na druhém místě. Natočit film o automobilových závodech byl jeho dávný cíl. S filmem o Grand Prix F1 jej však předběhl režisér Frankenheimer. Proto se McQueen rozhodl natočit film o Le Mans, největším závodu světa, k tomu založil společnost SPF. Původně k závodu v Le Mans přihlásili vůz Porsche 917, který měli řídit McQueen a Jackie Stewart, ale tento záměr vetovala pojišťovací společnost, které se zdál příliš riskantní. Po závodě si společnost SPF pronajala na pět měsíců okruh v Le Mans, nakoupila špičkové závodní vozy Porsche, Ferrari, Lola a Chevron a najala nejlepší jezdce, mezi kterými nechyběli Ickx, Siffert, Elfort, Bell, Parkes, Hailwood a další. Ve filmu jsou mimo záběrů ze závodu i hrané pasáže a souboje kolo na kolo a také havárie skutečných dálkově řízených automobilů. McQueenovi se jeho sen splnil. Film o Le Mans překonal všechno co bylo doposud o automobilovém sportu natočeno.

Do závodu v sobotu 13.června v 16,00 nejlépe odstartovaly, a ihned se usadily na čele, tři vozy Porsche. Ve 3. kole překonal Elford na Porsche 917 L rekord kola časem 3:24,8 min. a průměrem 236,758 km/h. Ukazovalo se, že vozy Ferrari 512 S nejsou schopny Porsche 917, ale ani 908 ohrozit. Kromě toho měl Ferrariho tým značnou smůlu. Po 27 minutách závodění vzdal Vaccarella pro zadření ložisek. Ve 22. kole Siffert na Porsche 917 K opět překonal rekord kola časem 3:22,6 min. O pět kol později se však rekord vrátil vozu Porsche 917 L řízenému Elfordem, když zajel kolo časem 3:21,0 min. a průměrnou rychlostí 244,2 km/h. Nejrychlejší Porsche dosahovaly na konci rovinky Hunaudiéres špičkové rychlosti 380 km/h.

V půl šesté večer, hodinu a půl po startu, došlo k neuvěřitelnému dramatu. Sam Posey na voze Ferrari se vřítil do zatáčky Indianapolis a ke svému úděsu spatřil, že vozovka je blokována pomalu se vlekoucím a záhadně kličkujícím vozem Ferrari, řízeným Reine Wisellem. Příčinou Wisellova neobvyklého počínání bylo olejem zastříkané přední sklo od prasklého olejového potrubí. Poseymu se podařilo jen zázrakem projet kolem Wisella, těsně za ním však jely další dva vozy Ferrari řízené Parksem a Merzariem. V jejich silách už nebylo kolizi zabránit. V Poseyho zpětném zrcátku se ve vteřině odvinula hrůzostrašná scéna, tři vozy Ferrari v jedné změti se smýkaly, létaly do vzduchu a zaklíněny do sebe se převracely. Posey musel zastavit v depu nejen proto, aby referoval o neštěstí, ale především proto, že se musel dát pro šok vystřídat. Na této strašné havárii je však udivující, že nikdo z jezdců nebyl vážně zraněn. Ze závodu ovšem byly vyřazeny tři Ferrari jednou ranou. Je to obdobná situace jaká postihla Forda v roce 1967.

Po této neblahé události přišel déšť. Ne příliš prudký, ale vytrvalý. Vozy se na trati točily, narážely do ochranných bariér, jen zázrakem nedošlo k vážné havárii, ale mnoho vozů bylo vyřazeno. Po čtyřech hodinách bylo v čele pět vozů Porsche, na vedoucí pozici dvojice Siffert-Redman. Teprve šestý jel Ickx na Ferrari. Hodinu před půlnocí zbylo v závodě 35 posádek. Neslavně se vedlo stáji Gulf Porsche. Hailwood havaroval a u Rodriguezova vozu praskl pohon větráku a dvanáctiválec se přehřál.

Po osmi hodinách, o půlnoci, zavládlo v táboře Porsche vzrušení. Ickx se jako štika propracoval na druhé místo. Se svým spolujezdcem Peterem Schettym ze Švýcarska si dohodli obdobnou taktiku, která přivedla Ickxe k vítězství v loňském roce. To znamenalo jet bez uspěchání, s rozvahou, neohlížet se co dělají Porsche a nechat na nich aby se vzájemně vyřadily. Tato taktika jim přinesla o půlnoci druhé místo v pořadí. Před nimi byla s náskokem čtyř kol dvojice Siffert-Redman na Porsche 917 K. Za ním byla dvojice Attwood-Herrmann na Porsche 917 se ztrátou tří kol. Lišák Ickx však měl opět intuici, že vedoucí Porsche nevydrží a že bude mít technickou závadu. K tomu skutečně za dvě hodiny došlo, když Siffert zřejmě chybou při řazení přetočil motor. V tu dobu však Ickx s Ferrari 512 S již v závodě nejel. Jeho kolize skončila tragicky. Na Ferrari se v zatáčce Arnage zablokovaly brzdy u jednoho kola  a vůz ve smyku narazil do pískového hrazení. To jej odrazilo na druhou stranu trati, kde stála ochranná zídka do které vůz zadní částí narazil. I když místo bylo pro diváky zakázané, seděli na zídce pořadatelé. Jeden z pořadatelů byl havarujícím vozem smrtelně zraněn. Sám Ickx vyvázl bez nejmenšího zranění, ale vůz byl odepsán.

V polovině závodu již byli na vedoucí pozici vítězové Attwood a Herrmann na voze Porsche 917 K. V tréninku i závodě nejrychlejšího Elforda s dlouhým kupé v rakouských barvách také zastavila porucha motoru a van Lennep zle pochroumal karosérii, když po defektu pneumatiky nedobrovolně opustil trať. Po 18 hodinách závodu kroužilo po trati 19 vozů. Do cíle jich nakonec dojelo 16, ale jen sedm posádek bylo klasifikováno.

Vyhrála dvojice Richard Attwood a Hans Herrmann na Porsche 917 K se startovním číslem 23 týmu Porsche Salzburg průměrnou rychlostí 191,992 km/h., když ujeli vzdálenost 4.607,81 km. Za nimi, na druhém místě se ztrátou 5 kol, projeli cílem Larrousse a Kauhsen s dlouhým vozem Porsche 917 L startovní číslo 3 stáje Martini Racing. Na třetím místě skončil také vůz značky Porsche s typem 908 a posádkou Lins a Marko. Nejlepší Ferrari 512 S obsadily čtvrté a páté místo 30 a 38 kol za vítězným Porsche. Vozy Porsche zvítězily zároveň ve všech kategoriích. Ve sportovních vozech typ 917, v prototypech typ 908 a v kategorii Grand Tourismo typ 914.

Vítězný vůz Porsche 917 K byl upraveným loňským typem. Měl stejný vzadu před zadní nápravou uložený plochý vzduchem chlazený dvanáctiválcový motor s blokem a hlavou válců z lehkých slitin a rozvodem 2xOHC. Motor měl objemu 4494 cm³ a výkon byl zvýšen na 425 kW (580 k) při 8400 ot./min. Válce  mají vrtání 85 mm a zdvih 66 mm. Motor měl nepřímé elektronické vstřikování paliva Bosch a bezkontaktní tranzistorové zapalování. Do závodů byl nově nasazen i motor se zvětšeným objemem na 4907 cm³ a výkonem 440 kW (600 k). Tento motor měl vrtání 86 mm a zdvih 70,4 mm. Pomocí suché tříkotoučové spojky je motor spojen s pětistupňovou plně synchronizovanou převodovkou. Podvozek tvořil trubkový rám z hliníkových trubek. Všechna kola jsou nezávisle zavěšena na příčných lichoběžníkových polonápravách a odpružená vinutými pružinami. Brzdy jsou kotoučové. Karosérie je sklolaminátová, částečně nalepená na trubkový rám. Záď karosérie byla zcela inovována a byl vytvořen i typ 917 L s novu prodlouženou aerodynamickou zádí. Rozvor náprav byl 2300 mm a hmotnost 830 kg.

Ferrari 512 S byl postaven jako konkurent vozu Porsche 917. Měl vzadu před zadní nápravou uložený vidlicový dvanáctiválcový motor s rozvodem 2xOHC a úhlem rozevření válců 60º. Motor měl objemu 4994 cm³ a výkon 404 kW (550 k) při 8000 ot./min. Vrtání válců je 87 mm a zdvih 70 mm. Motor měl čtyři ventily na válec, vstřikování paliva Lucas a tyristorové zapalování Dinoplex. Převodovka byla pětistupňová. Všechna kola nezávisle zavěšena na příčných lichoběžníkových polonápravách, odpružená vinutými pružinami. Brzdy byly kotoučové. Rozvor náprav 2400 mm, hmotnost 840 kg. Vůz se vyráběl v provedení s uzavřenou i otevřenou karosérií (spider i berlinetta).